


Od poloviny osmdesátých let byl výraz emo používán výhradně pro hudební styl tehdejší washingtonské punkové scény. Když se hudba koncem devadesátých let dostala do povědomí širšího publika, začalo slovo nabývat dalších významů.
Původ výrazu samotného je nejasný. Jedním z nejrozšířenějších názorů je, že označení emo se poprvé objevilo v roce 1985 v interview s Ianem MacKayem (tehdy člen skupiny Embrace) v časopise Flipside (číslo 47). Krátce nato se začal výraz emo (případně emo-core) používat jako zkratka z "emotive hardcore" či "emotional hardcore", stylu hudby, který v té době ovládal Washington, D.C..
Móda vychází z punku a je doplněna výrazným barvením vlasů a při vhodných příležitostech také nepřehlédnutelným líčením okolo očí v temných odstínech (často i u mužů).[2]
Jako EMO jsou označovány dva různé styly obléká
ní (tvrdý styl a jemný styl). První vychází z "indie EMO" scény devadesátých let, a má vazby na indie rock a punk rock. Zahrnuje oblečení obnošeného vzhledu, typicky v khaki barvách. Trička bývají těsnější, s potiskem ve stylu osmdesátých let.
ní (tvrdý styl a jemný styl). První vychází z "indie EMO" scény devadesátých let, a má vazby na indie rock a punk rock. Zahrnuje oblečení obnošeného vzhledu, typicky v khaki barvách. Trička bývají těsnější, s potiskem ve stylu osmdesátých let.Druhý populární styl je tmavší a vyznačuje se rovnými vlasy obarvenými na tmavo (typicky černou, červenou, blond, růžovou nebo nějaký nepřirozený odstín tmavé barvy). Muži nosí upnuté kalhoty, obvyklý je piercing rtů a tmavý make-up u žen (nejvýraznější je černá tužka na oči, ale vyskytují se i červené oční stíny).

Stereotypní pohled na "emo módu"